Filosofie se dlouho, z velké části nevědomě, snažila vysvětlit svět tím, že ho znovu stvořila. Neptala se už, opojená rozkoší tvůrce, jestli to, co tvoří, je skutečně onen svět, který chtěla vysvětlit. Kant boří tyto uměle stvořené světy, když ukazuje, že vše, co je předmětem naší zkušenosti, není ničím samo o sobě, ale je to pouze jev, podřízený apriorním pravidlům názoru a rozvažování. Zdá se, že dál už nemůžeme překračovat hranice zkušenosti a pokračovat v metafyzické velkovýrobě.
Ve skutečnosti ale Kant v této tradici pokračuje, a dokonce tak důmyslně, že to, po čem filosofie dosud nevědomě toužila, činí samotným jejím základem. Vyrábí totiž člověka, který vyrábí svět. Vyrobené světy jsou tak podrobeny zdrcující kritice, aby byla hned v druhém kroku výroba světa tematizována jako stěžejní filosofický princip. Svět je takový, jaký jsme ve svém filosofování stvořili, protože konec konců není od začátku ničím jiným než naším výrobkem. V tom tkví kouzlo a přitažlivost celého německého idealismu, proto je pro filosofa tak svůdný.
Ale zůstává otázka: Odpovídá tento námi stvořený stroj na realitu tomu, co jsme chtěli vysvětlit? Nepřesouvá se jen neadekvátnost ze strany pouhých výtvorů na stranu vytvořeného tvůrce i se všemi jeho výtvory? A co když je chybný samotný předpoklad, že skutečnost můžeme vysvětlit tím, že ji znovu vytvoříme?
Ale zůstává otázka:
Odpovídá tento námi stvořený stroj na realitu tomu, co jsme chtěli vysvětlit? Nepřesouvá se jen neadekvátnost ze strany pouhých výtvorů na stranu vytvořeného tvůrce i se všemi jeho výtvory?
A co když je chybný samotný předpoklad, že skutečnost můžeme vysvětlit tím, že ji znovu vytvoříme?
Smiem doplniť ešte jednu otázku?
– otázka má ambíciu nachádzať sa niekde pri začiatkoch pýtania sa.
Možno byť ľahostajný k svojej potrebe zachovávať svoje bytie?
Inak povedané…možno sa nepýtať?
Možno sa mýlim, a preto prosím o odpustenie, no osobne sa mi pozdáva, že odpovede na vety v češtine ukončené otáznikmi, má zmysel hľadať, až sa naše myslenie „vyzbrojí“ odpoveďami na otázky, ktoré majú ambíciu nachádzať sa niekde pri začiatkoch pýtania sa.
Pekný deň.
„možno sa nepýtať?“
Ha, to je moje životní téma – bytí jako otázka bez adekvátní odpovědi. Ptát se nemusíme, pokud zapomeneme sami na sebe. Nebo pokud si namluvíme, že odpověď dostatečně známe. A pokud jsme upřímní, ptáme se a hledáme, adekvátní odpověď stejně nenajdeme.
Pokud jde o citované vety v češtine, nejsem si jistý, kam míříte. Že by měly být zodpovězeny? Ano, ten článek nemá ambici dát odpověď, je to jen krátké zamyšlení nad Kantem. Pokud jde o můj názor, odpověď na věty s otazníky je: ne, neodpovídá; ano, přesouvá; ano, je chybný.