V našich podmínkách je charismatické křesťanství okrajovou záležitostí, která nikoho nezajímá. V jiných částech světa naproti tomu zažívá dramatický růst a jaký vliv má v americké politice, jsme mohli pozorovat i v nedávných prezidentských volbách. Tanya Luhrmannová bere tento výstřední proud křesťanství vážně, i když k němu přistupuje s odstupem jako k předmětu antropologického zkoumání.
Mám nedůvěru k velkým nástinům běhu dějin, nejedná-li se o nástin tak obsáhlý, že nakonec zahrne vše, o tom bych se teprve odvážil něco říci. Ale pozastavovat se nad jednotlivými křižovatkami s úvahami, jestli se dějiny mohly ubírat jinudy, mi připadá dost troufalé. Navíc Tomáš Petráček k problému přistupuje z perspektivy pro mě, člověka odkojeného protestantismem, poněkud nezvyklé: Reformace a katolická reakce na ni představuje dodnes hlubokou ránu, která negativně poznamenala nejen církev, ale vývoj celé západní společnosti.
Film Cédrica Kahna La prière vypráví příběh mladého Thomase, který přijíždí do katolického rehabilitačního střediska ve francouzských Alpách, aby zde bojoval se svou závislostí na heroinu. Vybavuje se mi věta, kterou jsem kdysi četl: Opakem závislosti není střízlivost; opakem závislosti je spojení. A právě tak zdejší léčba funguje.
Kniha německého teologa a numismatika Ethelberta Stauffera sestává z historických skic, přibližujících náboženskou a politickou kulturu pozdní antiky jako pozadí vzniku křesťanství. Je fascinující sledovat zjevné paralely mezi kulturními fenomény pohanského Říma a novým náboženstvím. Jako by obojí vyvěralo ze stejné touhy, ale starému světu stále něco zásadního chybí. Dalo by se říci biblickými slovy, že plod je připraven vyjít z lůna, ale rodička nemá sílu k porodu.
To, co Rahner nazval Základy křesťanské víry, je ve skutečnosti pojmově a myšlenkově extrémně náročnou šestisetstránkovou knihou. Kromě toho nás ani tak neseznamuje se základy křesťanství, jako se je pokouší učinit srozumitelnými a smysluplnými člověku naší doby, pro kterého jsou tradiční formulace víry neprůhledné a nevěrohodné.
Když se díváme na rozmanitost současného křesťanství, na odlišnosti v učení a praxi a na to, že někdy jednotlivé skupiny odmítají ty druhé vůbec uznat za křesťany, může nás napadnout, co by ještě mohlo být roztříštěnější. Bart Ehrman má odpověď: křesťanství v prvních stoletích své existence.
Už dlouho mě žádný film tak silně neoslovil. Od úvodních slov až po závěrečnou větu v něm jde o jediné. O hledání lásky, místa a způsobu, kde by mohla dosáhnout naplnění. A že není ideologicky vyhraněný, nic nevnucuje, ale spíše jen pozoruje a přináší otázky, to je právě výhoda, která z něj může učinit intenzivní meditativní zkušenost.
Rob Bell dokáže vidět křesťanství v nových souvislostech. Někdy dokonce v tak nových, že se z bývalé vycházející hvězdy amerického evangelikalismu stal oficiálním heretikem a někteří „pravověrní“ křesťané pořádají před jeho vystoupeními demonstrace. Ve své nejnovější knize se snaží přiblížit svůj pohled na Bibli. Podle některých je to nudná tlustá kniha, která nám dnes už nemá co říct nebo se jí můžeme rovnou vysmát. Podle jiných neomylné boží slovo. Podle Bella úžasný soubor knih, napsaný konkrétními lidmi v konkrétní době a konkrétní situaci, který ale může změnit náš pohled na všechno.
